Dravci a Sovy 

Výr velký – ČIKA

Výr velký – Vendelín

Kalous ušatý – Zuzanka

Káně Harrisova – Džína

Zuzanka

Kalous ušatý (Asio otus) je středně velký druh sovy z čeledi puštíkovitých hnědého a černého zbarvení s charakteristickým prodlouženým opeřením kolem ušních otvorů, díky kterému získal svůj název v mnoha světových jazycích.

V České republice se jedná o jednu z nejhojnějších a nejrozšířenějších sov vůbec. Jejím přirozeným biotopem jsou převážně řídce porostlé otevřené kulturní krajiny, přes den se často zdržuje v lesích. Obývá všechny kontinenty severní polokoule a izolovaně se vyskytuje také v Africe, na svém areálu rozšíření přitom tvoří celkem 4 poddruhy.

Je aktivní za soumraku a v noci, v zimě přes den se přitom často zdržuje v menších skupinách. V jeho potravě se nejčastěji objevují hlodavci, díky čemuž je považován za užitečného, ale požírá také jiné savce, menší druhy ptáků a hmyz. 

ČIKA – VÝR VELKÝ

Výr velký (Bubo bubo) je velký druh sovy z čeledi puštíkovitých (Strigidae). Často je mu přezdíváno král noci. Výr velký je velký mohutný pták a jedna z největších sov, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Samice je těžší než samec a má větší rozpětí křídel.Délka těla je 60-75 cm, rozpětí křídel 160-188 cm. Hmotnost samce se pohybuje v rozmezí 1500-2800 g, samice mezi 1750-4200 g.

Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška (proto se mu říká ušatá sova). V souvislosti s jeho velikostí jde o poměrně jednoznačný určovací znak. Zbarvení je značně proměnlivé, obecně svrchu žluto(oranžovo-rezavo)hnědé s tmavohnědými skvrnami, na břiše světlejší odstín téhož s výraznými podélným tmavým skvrněním a jemným příčným mramorováním. V oblasti krku a okolo zobáku je peří světlejší až bílé. Duhovka je ohnivě oranžová. Nohy a prsty jsou porostlé jemnými, zpravidla žlutohnědými až rezavými pírky. Mláďata jsou porostlá zprvu jemným žlutobílým prachovým peřím, po opeření mají matnější zbarvení a kresby.

Stejně jako ostatní sovy létá velmi tiše.

Poštolka obecná – Baruška

Raroh lovecký (Falco rusticolus) je velký dravý pták z čeledi sokolovitých. Je známý jako biologická ochrana letišť. Sokolníci si tohoto druhu velmi cení. Další názvy: sokol islandský, sokol lovecký Největší sokolovitý pták dlouhý 50-60 cm vážící 1,2-1,7 kg. Vytváří tři barevné formy: sněhobílou, šedou a hnědošedou.Je jediným sokolem, který žije ve sněhovém a chladném prostředí. Hnízdí v holých skalách.

Sova pálená (Tyto alba) je středně velký druh sovy z čeledi sovovitých (Tytonidae), nápadný hlavně výrazným srdcovitým závojem kolem očí. Jedná se o nejrozšířenější druh sovy vůbec, obývající řadu biotopů na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Středně velká, štíhlá sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33-39 cm, rozpětí křídel 80-95 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 200-400 g. Svrchu je šedá a okrová, zespodu v závislosti na poddruhu buď čistě bílá nebo žlutooranžová (středoevropský poddruh T. a. guttata má spodinu žlutooranžovou). Výrazný obličejový závoj je světlý a má typicky srdcovitý tvar, oči jsou černé. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně, samci bývají o něco světlejší. Létá houpavě, elegantně a zcela neslyšně, často s volně svěšenýma nohama.

Káně Harrisova – Lidna

Káně Harrisova (Parabuteo unicinctus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, vyskytující se v rozmezí od jihozápadu Spojených států jižně až po Chile a střední část Argentiny. Jeho výskyt je občas hlášen i v západní Evropě, většinou ve Velké Británii. Káně Harrisova je oblíbeným sokolnickým druhem; je tedy pravděpodobné, že její výskyt v Evropě má původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí.

Káně Harrisova je jediným zástupcem rodu Parabuteo. Vědecké jméno je odvozeno z řeckého para, což znamená jako nebo podobný, a latinského buteo, označující káni, uni značí jeden a cinctus znamená obklopený nebo ohraničený, což poukazuje na bílý pás na základu a na konci ocasu. Káně Harrisova je známá svým význačným chováním – loví ve skupině, která sestává z členů jedné rodiny (většina dravců loví samostatně)Ačkoliv je většina dravců samotářských a setkávají se pouze při hnízdění a tahu, káně Harrisova loví ve spolupracujících skupinách od dvou do čtyř jedinců. Tato kooperace je výsledkem adaptace na pouštní klima, ve kterém žije. Jedna lovecká technika spočívá v tom, že malá skupina létá vepředu a pátrá po kořisti, zatímco jiný člen této skupiny letí zezadu a kořist nahání, a to tak dlouho, dokud není kořist zahnána do pasti a následně rozdělena. Jiná technika je založena na tom, že celá skupina se rozmístí okolo kořisti a jeden člen ji usmrtí

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je malý zástupce z řádu sokolů. Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 70-80 cm. Samec má světle šedou hlavu a ocas, červenavě hnědý hřbet a žlutohnědou hruď s černými kapkovitými skvrnami. Samice a mladí jedinci mají hřbet rezavě hnědý. Na obloze má viditelně špičatá křídla, často žije ve městech a je to nejpočetnější sokolovitý dravec

Raroh – Tymi

Káně lesní (Buteo buteo), známá také pod starším názvem káně myšilov,je středně velký druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Dorůstá 50-57 cm, v rozpětí křídel měří 113-130 cm a váží 775-975 g. Má kompaktní postavu, dlouhá široká křídla s černými konci letek, v letu široce rozevřený, krátký, zakulacený ocas s tmavým pruhováním a s tmavou páskou na konci, žluté neopeřené končetiny a žlutý, na konci černě zbarvený zobák. Jinak má však káně lesní ze všech ptačích druhů jedno z nejproměnlivějších zbarvení opeření, které se může pohybovat od čistě bílé až po téměř černou.

Káně lesní – Darek

Orel skalní

Orel skalní je robustní pták s dlouhým ocase, velkými a silnými spáry, silným zobákem a širokými křídly, které mají mezi letkami mezery pro dosažení vyššího vztlaku při vznášení. Zbarvení a velikost se viditelně liší podle několika poddruhů. Podobně jako u mnoha jiných dravců jsou i u orla skalního samice výrazně větší než samci. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a zátylku, díky kterému získal i svůj anglický název zlatý orel . Hřbet bývá také obvykle světlejší než břišní část těla. Pohlaví se vzájemně od sebe zbarvením neliší. Mladí ptáci mají světlá pera na křídlech a při kořeni ocasu, které jim mizí až v pátém roce života.

Raroh jižní – Geisha

Raroh jižní dorůstá 43–50 cm a v rozpětí křídel měří 95–105 cm. Svrchu je obvykle břidlicově šedý nebo šedohnědý, afričtí ptáci mají hřbet modrošedý. Spodina je světlá s hnědým skvrněním, které je u mladých ptáků výraznější. Na zátylku má výrazné rudé opeření, díky kterému jde dobře odlišit od podobného raroha velkého. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou štíhlejší a svrchu i hněději zbarvení bez rudého opeření na hlavě.

Raroh jižní obývá otevřené krajiny a savany. Svou kořist, kterou tvoří zejména menší ptáci, např. kavky nebo holubi, loví přímým pronásledováním. Hnízdí na útesových římsách, občas i na stromech. Klade 3–4 vejce.

Puštík obecný (Strix aluco) – Amálka

Nenápadná sova o něco větší než kalous ušatý (obvykle 36 až 43 cm). Má mohutnou kulatou hlavu a okrouhlý obličej se závojem a hnědočernýma očima. Nohy jsou krátké a opeřené až po prsty, křídla jsou relativně krátká (rozpětí 81 až 96 cm), široká a zaoblená, ocas krátký. Zbarvení je velmi variabilní, základní barva se pohybuje od šedé přes různé odstíny hnědé až po rezavou, s tmavým žíháním. Samice jsou (jako u všech sov) o něco větší.

Sovice sněžná